Tatran zvítězil v superfinále a pro rok 2025/26 je českým mistrem!
Povedený letošní ročník, kdy jsme obhájili první místo v základní části naznačoval, že naše ambice pro play-off jsou opět vysoké. Do poslední chvíle těžká rozhodnutí, ladění detailů a snaha o vyladění formy na ty nejdůležitější dny v roce. Tento rituál nás 10 let neodměnil zlatem, ale letos je vše jinak!
Už základní část nás zastihla v celoročně dobré pohodě, která i přes různá úskalí nemocí a zranění dopadla skvěle a zajistili jsme si pomyslný hokejový "prezidentský pohár". Tentokrát bez nervů, se zkušeností z minulého roku, kdy jsme Plzeňské kolo hráli sevřeni nervozitou a málem jsme náskok v tabulce promrhali. Tentokrát vše bylo ve větším klidu a čtvrtá výhra nad Štíry v letošním roce nám zajistila první místo v tabulce.
Play-off se odehrálo v novém systému, který měl paraflorbal přiblížit florbalové superlize, kdy si týmy volí soupeře podle umístění v tabulce. Vzhledem k počtu týmů se nedalo "pavoukem" hned od začátku, takže se vytvořili dvě čtvrtfinálové skupiny po třech týmech. Naše první volba padla na Ostravu, Štíři si do skupiny přáli polské Wheel Wolf a tak nám ještě z prvního koše přistála do skupiny Plzeň a tu druhou doplnil SKV Comap. K volbě se udělali videa, takže mediální prostor žil tímto play-off již týden předem.
V prvním zápase jsme si poradili s Ostravou, která přijela oslabena o v základní části hostující Tomáš Peka, který se do Tatranu vrátil, aby pomohl v nejdůležitějších zápasech sezóny. Ostravský tým však nepůsobil odevzdaným dojmem a držel se na dostřel po celý zápas. Bez střídání hrající borci nám nenechali ani kousek parkety zadarmo a výsledek tak byl nakonec 4-1 pro nás.
V dalším zápase na nás padla střelecká smůla a v parádním a rychlém zápase jsme ztratili vedení 2-0 a zápas tak museli rozhodnout penalty, po tom co nám Meter vyrovnal v základní hrací době na konečných 2-2. Na penalty si obecně věříme, ale brankář Plzně Tomáš Matoušík byl proti a naše střelce vynuloval. Prohra nás poslala do semifinále na Štíry z Budějovic.
Strašák pěti porážek v řadě v superfinále, nutnost vyhrát 2 zápasy, to vše nasvědčovalo, že to bude tuhý boj. V prvním zápase se nám podařila neuvěřitelná první třetina zápasu a v sedmé minutě jsme šli do vedení už 4-0. Po zbytek zápasu jsme drželi kompaktní obranu a zbytečně již neztráceli cenné síly napadáním. Budějice náš dobře postavený blok však nedokázali prokombinovat a tak se zápas dohrál se čtyřbrankovým rozdílem pro Tatran.
Do druhého semifinále jsme tak šli se určitým sebevědomím, ale stále jsme věděli, že není konec, dokud není konec. Budějičtí začali hrát zodpovědněji a dopředu se již netlačili střemhlav. Zápas byl taktickým bojem a šancí nebylo moc. Až na začátku třetí třetiny dokázal využít naše okénko v obraně Tomáš Jelínek, který svou pověstnou střelou ze střední vzdálenosti otevřel skóre zápasu. Byla to pro nás rána, ale byla celá třetina na to, se s tím vypořádat. Snaha o vyrovnání se však dokázala zúročit až minutu před koncem, kdy jsme před rozehrávkou útočného rohu vzali time-out, Rychle domluva co zahrajme a šlo se na to. Štíři si nás dobře rozebrali a pokryli naše nejlepší střelce. Jan Natov však vyzval přihrávkou šestého v poli Martina Němce, který místo skvěle chytajícího Jaroslava Novotného vstoupil na hřiště v poslední chvilce před rozehráním. Martin skvěle nahodil balón před bránu, kde se k nám po delší době přiklonilo štěstí. Balónek se odrazil na florbalku Jana Mrázka, který skvělou přihrávkou prohodil dva hráče Štírů a Zdeněk Krupička měl před sebou půlku prázdné branky. Stav na konci tedy 1-1 a šlo se do prodloužení.
Start prodloužení, vyhraná buly, rozehrávka přes pravou stranu, souboj o míč na středu hřiště, kde vyplul míček přímo ke Krupičkovi a ten si poradil v souboji jeden a jednoho, kdy skrytou střelou překvapil Milana Mana v brance Štírů. Obrovská radost, úleva a potvrzení toho, že Tatran je dlouhodobě TOP týmem naší soutěže a jedním z mála, kdo může Štíry překvapit.
Radost z výhry nás zbavila velké únavy a trochu i rozvázala ruce. Věřili jsme, že první finále pro polské Wheel Wolf bude těžká zkouška. Pro nás je to za poslední roky "denní chleba" a tak bylo důležité, nevytvářet na sebe zbytečný tlak. Tahle zkušenost nám pomohla a zápas byl od začátku v naší režii. Polský tým působil trochu zakřiknutě, pravděpodobně je dohnala i únava ze semifinálových bojů, kde je Meteor trápil ve třech zápasech a dvou prodlouženích. Nutno však dodat, že jim na finále přijeli i 2 čerství hráči. My však odmítali hrát "splašeně" a počkali jsme si na své šance. Postupně jsme celý zápase soupeře trestali různých breakových situací a takto vyzrálost nás dostala do situace, kdy jsme měli zápas pod kontrolou a vyhráli konečných 7-1. A to jsi budeme užívat oslav a chvil pohody, že se nám na dlouho chtěný cíl povedlo dosáhnout!
MISTŘI!
Autor: Tomáš Pek
fotografie: @mariksimon.photo
